JEDNÁNÍ K PROBLEMATICE MAPOVÁNÍ TRAS A KOMUNIKACÍ DNE 10. ČERVNA 2014

ZÁPIS:

JEDNÁNÍ I VYTVOŘENÍ JEDNOTNÉ METODIKY ZNAČENÍ A KATEGORIZACE PŘÍSTUPNOSTI TRAS A KOMUNIKACÍ Z UŽIVATELSKÉHO HLEDISKA

Pořadatel: Pražská organizace vozíčkářů

Dne: 10. června 2014

Místo konání: FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6

Pracovní jednání bylo nahráváno pro usnadnění zápisu. Nahrávka nebude zveřejněna.

Úvod

zástupci POV (Franková, Novotná, Tomandl) – Úvod, shrnutí předchozího jednání, poděkování těm, kteří se zapojili do vytváření pracovních návrhů metodiky (Kateřině Poláčkové, Janě Chudobové, Milanu Langerovi); přednesení návrhu metodiky založeného na dílčích závěrech předchozího jednání skupiny z 25. 3. 2014; představení piktogramů, které označí bodové bariéry, a návrhu značení přechodů, inspirované způsobem značení používaným v Litoměřicích.
Návrhy byly předloženy k diskuzi.

Účel metodiky

Bylo obecně konstatováno, že metodiky kategorizace přístupnosti jsou vodítkem pro mapování stávající situace přístupnosti objektů a tras. Slovy Jany Chudobové – mapujeme realitu, výsledky pak mohou být použity např. v rámci strategického plánu, při návrzích úprav, vytyčování účelových tras atp.

Obecné dohody a změny termínů

Na základě upozornění a protinávrhu Mileny Antonovičové (vzneseno na jednání 25. 3. 2014) bude v metodice nahrazeno slovo „rampa" slovním spojením „šikmá pochozí plocha".

Problematika souhry vznikající metodiky se současným značením používaným KČT

Karel Markvart (KČT) uvedl, že pro značení turistických tras poměrně čerstvě existuje norma. Ta se týká ale pouze podoby značení tras v samotném terénu, nikoliv popisu míry přístupnosti či jiného zpracování informací o trase jako takové. V zájmu schválení metodiky pro zpracování informací i na základě intervence Dagmar Lanzové (NRZP), která se vyjádřila pro to, aby se systém používaný KČT neměnil, účastníci souhlasili s kompromisním řešením, které umožní existenci obou způsobů. Zejména proto, že informace o turistických stezkách KČT, budou-li součástí informačního materiálu sloužícího k širšímu popisu přístupnosti, lze zpracovat dle metodiky. Stejně tak, dle metodicky zpracovaných informací o přístupnosti lze následně vytipovat vhodnou turistickou trasu. Zástupci KČT vyslovili dobrou vůli a souhlas s pozměněním limitů ve směrnici KČT tak, aby odpovídali limitům metodiky.

Barevné značení dle semaforové konvence

Byla vyvolána opětovná diskuze nad tématem barevného značení. Na základě převažujícího názoru prezentovaného přítomnými zástupci organizací a institucí na jednání konaném 25. 3. 2014 bylo potvrzeno, že i přes potíže, které bude třeba řešit, budeme nadále pracovat s tímto již odhlasovaným způsobem.
Na základě připomínek (Karel Markvart, KČT) byla otevřena debata na téma nastavení kritérií pro červenou trasu a případné existence dalšího, čtvrtého stupně přístupnosti tras.
Čtvrtý stupeň následná diskuze označila za komplikaci, nicméně fórum rozhodlo, že je třeba se věnovat popisu limitů červené trasy. Z různých návrhů nakonec jako akceptovatelný vzešel návrh D. Lanzové (NRZP) na prostý popis této trasy. Formulace bude navržena v upravených pracovních materiálech metodiky a předložena k odsouhlasení členům skupiny per rollam.

Přechody

V problematice přechodů upozornila Eva Černá (Labská stezka, o. s.) na možnost překryvu přechodů v materiálech s mapovým podkladem malého měřítka. Stejně tak se vyjádřil i Milan Novotný (blue.point Solution), zdůraznil, že se do map nebude moci vklínit všechno, bude se to muset řešit různými vrstvami. Současně formuloval názor, že by měla být metodika přísná a měla by jasně diktovat způsob zpracování. To vzhledem k rozmanitosti možných materiálů nebude možné.

Hodnocení tras ve třech úrovních

Jana Chudobová (Magistrát Olomouce) zopakovala, že mapování řešíme trojúrovňově. Mluvíme o přístupném 1) povrchu (povrch, sklon, šířka), řešíme 2) bariéru, která se může na trase vyskytnout a následně sledujeme 3) křižovatky, respektive přechody. Už nehledáme cestu odněkud někam, ale mapujeme plošně. Neopomenutelnou motivací mapování přístupnosti je snaha zjistit, na jakých místech jsou architektonické bariéry, které lze odstranit, a jejich odstranění iniciovat.
Karel Markvart (KČT) poznamenal, že KČT garantuje na celé trase určitá kritéria, trasu turista musí zvládnout jako celek, takže hodnocení trasy určují překážky na ní. Případné problémy (bariéry) na trase se snažíme odstraňovat.

Zelená trasa - limity, změny

• přesné formulace jsou uvedeny v pracovním materiálu (viz další poslaný soubor)
• případné změny ve formulacích je možné rozporovat či připomínkovat on line v diskuzi na stránkách www.presbariery.cz
• 3% příčného sklonu (protože 2,5 % se v intravilánu objevuje běžně, vše bylo vyzkoušeno v terénu)
• šířku trasy definovat: šířka cesty min. 150 cm, krátké přímé průjezdy min. 120 cm (viz znění v pracovním materiálu)
• krátké přímé průjezdy minimálně 120 cm (limit bodové bariéry 80 cm)

„Převýšení" nahradit „výškový rozdíl (dvou na sebe navazujících ploch) – na návrh Karla Markvarta (KČT)
Hlasování o limitech trasy a změnách oproti původní formulaci – odsouhlaseno.

Žlutá trasa – limity, změny

• šířku trasy definovat: šířka cesty min. 120 cm, krátké přímé průjezdy min. 100 cm (viz znění v pracovním materiálu)
• stejně jako v předchozím případě nahradit slovo „převýšení" slovní spojením „výškový rozdíl"
• upravit znění limitu určujícího nerovnost terénu (viz znění v pracovním materiálu)

Hlasování o limitech trasy a změnách oproti původní formulaci – odsouhlaseno.

Červená trasa – limity

• dle dohody bude řešeno popisem, nadefinujeme jej v pracovním materiálu a bude předán k připomínkování
• pro koho to je vhodné (pro velmi zdatné, s velmi zdatným doprovodem...
• může být sjízdná ...
• mohou se vyskytovat tyto bariéry...
• není doporučená, protože se tam vyskytují tyto bariéry ...
• určena pro vozíčkáře, kterým nevadí bariéry typu..., kopíruje žlutou v extrémních limitech

Bodové bariéry – převýšení

(„převýšení" nahradíme slovy „výškový rozdíl")
odsouhlaseno

Bodové bariéry – zúžení

odsouhlaseno

Bodové bariéry – sklon podélný

• rampa = šikmá pochozí plocha (s výkladem),
• návrh na vytvoření „zeleného varovného trojúhelníku pro sklon 8% - 12% v délce 3 m" zamítnut

odsouhlaseno

Bodové bariéry – sklon příčný

odsouhlaseno

Piktogramy – označení bodových bariér

Byly vybrány dvě sady piktogramů pro bodové bariéry. K těmto sériím byly navrženy drobné úpravy, které jsou zapracovány v pracovním materiálu.

Instrukce k připomínkování zápisu:

Vzhledem k překotnosti a živelnosti debaty jsem volila volný přepis závěrů jednotlivých důležitých témat. Máte-li k některému z nich připomínku, prosím o její formulaci a zprávu, kam ji chcete zařadit. Zápis pak doplním. Věřím, že tak alespoň bude mít každý šanci rozmyslet její přesné znění.

Zapsala Jaroslava Franková 10. června 2014

JEDNÁNÍ K PROBLEMATICE MAPOVÁNÍ TRAS A KOMUNIKACÍ DNE 25. BŘEZNA 2014

ZÁPIS:

JEDNÁNÍ O VYTVOŘENÍ JEDNOTNÉ METODIKY ZNAČENÍ A KATEGORIZACE PŘÍSTUPNOSTI TRAS A KOMUNIKACÍ Z UŽIVATELSKÉHO HLEDISKA

Pořadatel: Pražská organizace vozíčkářů

Dne: 25. března 2014

Místo konání: FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6

Program:

1.  Úvod a přivítání účastníků
2. Připomenutí závěrů předchozích jednání
3. Jednání o barevnosti značení tras v extravilánu a intravilánu, revize a úpravy stávajících ujednání
4. Přestávka
5. Určení limitů pro trasy v intravilánu
6. Dohoda dalšího společného postupu

ad 1)

Jaroslava Franková jménem Pražské organizace vozíčkářů přivítala účastníky.

ad 2)

Marie Málková představila historii pracovních setkání a genezi v současnosti využívané a doporučené Metodiky kategorizace a značení přístupnosti objektů. Připomněla závěry předchozích jednání konaných v roce 2013, zaměřených na řešení kategorizace a přístupnosti tras zejména v extravilánu. V případě intravilánu pracovní skupina při předchozích jednáních nedošla k jasnému a všemi akceptovanému závěru.

Jan Tomandl shrnul problematiku kategorizace tras a vyznačil problémové oblasti, ke kterým dospěla předchozí jednání, zejména některé nelogické nastavení limitů v intravilánu, na něž zástupci pracovní skupiny po jednání v červnu 2013 upozorňovali. Představil také možné přístupy značení tras a zaznamenávání překážek na nich.

Leona Slabochová formou prezentace představila projekt Města Litoměřic a jeho produkt – mapu bezbariérových tras.  Popsala motivy vzniku mapového díla i kritéria, podle nichž byl připraven pracovní postup. Mapování v Litoměřicích vycházelo z doporučené Metodiky kategorizace přístupnosti objektů, nicméně v oblasti komunikací to byla vlastně objevitelská práce. Spolupracovali i s komunitou osob na vozíku, které také mapovaly. Trasy jsou značeny dle semaforové konvence. V budoucnu by rádi rozšířili mapování tras do okraje města i za jeho hranice, proto jako klíčové vidí slučitelnost značení tras v zástavbě a v přírodě.

ad 3)

Prezentace Jana Tomandla, která načrtla některá problematická místa stávajících návrhů kategorizace, určila osnovu pracovního jednání. Byly definovány okruhy k jednání:

Exteriér – revize rozhodnutí nevyznačovat „mimolimitní" trasyBarevné značení přístupnosti tras v intravilánu a extravilánuMetodika znační tras – možné přístupy: na základě převládajícího stupně přístupnosti, pouze dle povrchů tras s vyznačením bariérRevize a nastavení limitů pro všechny kategorie přístupnosti

Extravilán

Při předchozích jednáních bylo rozhodnuto, že nepřístupnou část nebudeme značit. Je toto rozhodnutí z pohledu uživatele vhodné? Jak budeme značit, pokud se na jinak přístupné trase vyskytne nepřístupný bod, když nemůžeme odhadnout, jaké místo na trase chce konkrétní uživatel navštívit a tudíž nemůžeme odhadnout, zda bariéra na trase bude pro tohoto uživatele limitující nebo nikoliv.

Leona Slabochová – V Litoměřicích mapovali i nepřístupné trasy; pokud by takové trasy nebyly značeny (zejména v intravilánu), pak by nebylo poznat, zda jsou nepřístupné nebo nezmapované.

Milan Langer – Pokud je na trase v přírodě nepřístupný úsek, není ho třeba značit, ve městě je ale důležité označení a popis problematických míst; v přírodě je toto možné zvážit v případě, kdy je trasa obzvlášť turisticky zajímavá a tedy stojí za to ji absolvovat až ke kritickému bodu a vrátit se zpět. Nebude tak ale tvořit turistický okruh.

Jarka Franková – Je třeba počítat s rozlišením na mapách a s jejich měřítkem. Kdyby byly trasy značeny ne většinově s vyznačením a popisem problematických míst, ale střídáním barev, mohl by být výstup nepřehledný.

Marie Málková – Z výše uvedených důvodů nakonec přistoupilo KČT na značení tras v mapách čerchovaně jednou barvou, obtížnost trasy by měl určovat piktogram na trase, případná kritická místa nějaké další výstražné označení.

Milan Novotný – Načrtl potřebnost komunikace s komunitou kvůli aktuálnosti získaných dat; přiklání se k označování a popisu bariér či problematických úseků na trase, upozorňuje na potřebu kvalitního proškolení těch, kteří poskytují informace (problematika mimo téma kategorizace přístupnosti tras byla poznamenána a bude jí věnována pozornost na některém z příštích jednání)

Závěr – krátký nepřístupný úsek na trase by se měl vyznačovat a doplnit popisem konkrétních bariér.

II.                  Barevné značení

Na základě četných protinávrhů byla znovu otevřena problematika sjednocení barevného značení tras v intravilánu a extravilánu. Při předběžném hlasování, které mělo identifikovat, zda se této problematice věnovat či ponechat stávající dohodu o rozdílném značení, se většina přítomných vyjádřila pro změnu a prodiskutování podmínek sjednocení barevného značení.

Milena Antonovičová – Vznesla dotaz na spolupráci s KČT a připomínku, že pokud KČT na nový systém značení nepřistoupí, vznikne zásadní problém.

Jan Tomandl  – Poznamenal, že dohoda by měla být uzavřena velmi rychle, aby nemuseli přeznačovat větší část již značených tras.

Rostislav Hošek – Uvedl, že v KČT dochází k personálním změnám. O výsledcích jednání bude informovat nové vedení, protože zástupce KČT přislíbil účast, ale na jednání skupiny se nedostavil. KČT by měl jednat v zájmu uživatelů informací, kteří pravděpodobně uvítají jednotný systém. Měli by tedy přistoupit na jednání o změně značení.  V Evropě zatím není žádná země, kde by postupovali podle jednotné metodiky, není se kde inspirovat, každá země musí vycházet ze své legislativy. Cestovní ruch je prioritou, je nutno dopracovat jednotnou metodiku. Zacilovat se bude na sociální turistiku a cestovní ruch a cyklostezky.  Ustanovuje se financování na rok 2014 – 2020. Udržitelnost, návratnost, neplývání penězi při investici do zařízení.

Dílčí dohoda: V okamžiku, kdy bude ustanoveno nové vedení KČT, bude klíčové osoby kontaktovat Ing. Rostislav Hošek a svolá schůzku, pravděpodobně v prostorách POV, na které budou nově zvolení zástupci KČT seznámeni se závěry pracovního jednání.

Jednání bylo v tomto okamžiku přerušeno přestávkou s tím, že na začátku druhé poloviny jednání budou znovu shrnuty argumenty pro a proti jednotnému značení a bude se hlasovat o tom, zda se definitivně změní stávající dohoda a budou se společnými silami hledat východiska a limity nového systému značení, stejného pro intravilán a extravilán.

Jarka Franková – Navrhla formalizaci pracovní skupiny odborníků na oblast architektonických bariér. Byl odhlasován název pracovní skupiny: Pracovní skupina (PS) pro jednotnou metodiku mapování přístupnosti. Podrobné materiály k PS budou všem trvalých členům skupiny zvlášť, každá členská organizace navrhne svého zástupce s tím, že jednotlivých jednání se budou moci účastnit i další osoby v pozici hostů. Pravidla fungování předběžně zpracuje POV a zašle k připomínkování.

V úvodu druhé části se skupina shodla na pokračování v diskuzi na téma sjednocení značení tras.

Viktor Paggio – Propagoval myšlenku jednotného značení, které by výrazně napomohlo při řešení zpracování dat na společném úložišti.

Milan Novotný –  Navrhl dvě vrstvy mapy, jinou pro extravilán a intravilán.

Jaroslava Franková – Uvedla problematiku s tím, že stejné značení bude vyžadovat i stejná kritéria, že si nebudeme moci dovolit mít jiné limity u extravilánu. Tím se mění program jednání a bude třeba revidovat všechny dosud dohodnuté limity pro trasy.

Milena Antonovičová – Poznamenala, že pro extravilán se musí vymyslet další, 4. barva tak, aby mohly být vyznačeny trasy, které ve městě již nevyhovují, ale pro některé osoby s těžkým tělesným postižením za konkrétních podmínek by byly v extravilánu přístupné či zdolatelné (třeba kvůli návštěvě významných či zajímavých míst atp.).

Kateřina Poláčková – Dala ke zvážení, zda opravdu chceme sjednocené značení pro intravilán a extravilán, protože je žádoucí, aby limity nebyly stejné, a přinese to jisté problémy v jejich nastavení.

Jana Chudobová – Připojila se k argumentu Kateřiny Poláčkové.

Milena Antonovičová – Pro vyřešení potíží s nastavením limitů pro extravilán navrhla 4 stupně.

Viktor Paggio – Navrhl dodržet stejnou barevnost, ale limity nastavit různé.

Ondřej Ješina – Navrhuje totožné limity, první tři stupně by byly pro intravilán, v extravilánu by byl zaveden 4. stupeň.

Leona Slabochová – Staví se za jednotnou barevnost, stejné limity a obecně mírnější limity pro zelené (přístupné) trasy.

Michal Prager – Dotázal se na zkušenosti ze zahraničí.

Jaroslava Franková – Uvedla, že příklady ze zahraničí byly předmětem průzkumu. Jednotlivé prvky řešení se zdály být zajímavé, ale byly těžko aplikovatelné na české prostředí a daly se jen těžko propojit do fungujícího a logicky navazujícího systému.

Petr Šika – Uvedl, že situace v sousedních zemích a u nás je neporovnatelná.

Milan Novotný – Vznesl dotaz, jak se metodika dotkne osob s jiným druhem postižením.

Jaroslava Franková – Vysvětlila, že architektonické bariéry se primárně dotýkají dvou skupin osob s postižením, a to skupiny osob s omezením pohybu a skupiny osob s omezenou schopností orientace. Metodika je z praktických důvodů zaměřena na osoby s omezenou schopností pohybu, ale že členem pracovní skupiny od počátku je i zástupce SONS, který má možnost ustanovení metodiky připomínkovat.

Eva Černá – Předala přítomným pozdrav od Jana Rittera, Labská stezka – hlasuje pro jednotné semaforové značení.

Rostislav Hošek – Zdůraznil, že by bylo dobré rychle dopracovat metodiku, uveřejnit ji a prosadit v podmínkách pro přidělování dotací. Současně navrhl, aby v případě, že KČT bude souhlasit s navrženým systém a limity, může zastávat pozici gestora pro značení tras. (K této otázce se pracovní skupina vrátí na dalším jednání.)

Následovalo hlasování o tom, zda budeme nadále rozvíjet ideu označování extravilánu a intravilánu stejným způsobem, respektujícím semaforovou konvenci (za podmínek zelená I = zelená E, oranžová I = oranžová E, červená EXTRA obtížně přístupná, INTRA nepřístupná, černá pouze pro EXTRA, symbolizuje velmi obtížnou). Bylo odhlasováno, že se skupina nadále bude věnovat takto navrženému systému /hlasování 32 pro, 2 proti/.

Milan Prager – Upozornil, zda se nebude černá trasa plést v mapě s vyznačením komunikací.

Jana Chudobová – Upozornila na to, že nastavení systému může být matoucí.

Dále se skupina věnovala revizi a navržení nových limitů pro intravilán a extravilán s tím, že se označí kritická místa jednání, ke kterým se po rozvážení závěrů ještě vrátíme a společnými silami je dopracujeme. Některá nastavení bude třeba rovněž vyzkoušet v terénu.

Na základě připomínky Ondřeje Ješiny byli z definic v rámci jednotlivých kategorií ve výčtu osob, pro které jsou trasy vhodné, vypuštěni handbikeři. Současně jsme se na návrh Mileny Antonovičové shodli, že budeme používat jeden termín pro označení cest, komunikací a tras jednotným termínem „trasy".

Zelená INTRA + EXTRA sloučení definice

Určené pro méně zdatné vozíčkáře, vozíčkáře bez doprovodu a elektrické vozíky.Trasy mají pevný a rovný povrch za běžných klimatických podmínek.

- podélný sklon max. 6% v neomezené délce, max. 8 % při délce úseku do 9 m

- příčný sklon max. 2%

- u přechodů snížený obrubník (sklon max. 12,5 %), přechody možná vlastní bod

- šířka cesty min. 150 cm

- rampy nahradíme označením šikmé pochozí plochy, mají sklon při délce do 3 metrů max. 12,5 %, šířka 110 cm

DÁLE SE MUSÍME DOHODNOUT, ZDA NÁSLEDUJÍCÍ LIMITY BUDOU SOUČÁSTÍ KRITÉRIÍ, NEBO BUDOU ŘEŠENY BODOVĚ JAKO BARIÉRA NA TRASE

- převýšení max. 2 cm

- místní zúžení (krátký průjezd) min. 90 cm (pokud delší, tak + popis)

Nerovnosti terénu (spáry, vodorovné mezery, dlažba, tzv. kočičí hlavy, odvodňovací kanály) musí být max. do 2 cm. Nevztahuje se na vlakové a tramvajové kolejiště.

Žlutá INTRA + EXTRA sloučení definice

Určené pro zdatné vozíčkáře, vozíčkáře s doprovodem a elektrické vozíky.Trasy mají pevný a rovný povrch za běžných klimatických podmínek.

- podélný sklon max. 8 % v neomezené délce, max. 12 % při délce úseku do 9 m v intravilánu, bez omezení délek v extravilánu

- příčný sklon max. 3,5 %, v případě kombinace s podélným sklonem do max. 2 % možno příčný sklon až 4 %

- u přechodů sklopený obrubník, přechody možná vlastní bod

- šířka cesty min. 120 cm

- rampy nahradíme označením šikmé pochozí plochy, mají sklon při délce do 3 metrů max. 16,5 %, šířka 110 cm

DÁLE SE MUSÍME DOHODNOUT, ZDA NÁSLEDUJÍCÍ LIMITY BUDOU SOUČÁSTÍ KRITÉRIÍ, NEBO BUDOU ŘEŠENY BODOVĚ JAKO BARIÉRA NA TRASE

- převýšení max. 5 cm

- místní zúžení (krátký průjezd) min. 90 cm (pokud delší, tak + popis)

Nerovnosti terénu (spáry, vodorovné mezery, dlažba, tzv. kočičí hlavy, odvodňovací kanály) musí být max. do 2 cm. Nevztahuje se na vlakové a tramvajové kolejiště.

Červená

Vše, co je mimo limity, použijeme doplňující popisy a výstrahu.

Černá pouze pro extravilán

X

Nechat semafor ???

Jaroslava Franková – černá barva by tak měla označovat trasu, která je nelimitní, ale vede k nějakému jedinečnému místu – poradit, jak nejlépe popsat..., zajímavé místo, nebo nějak jinak označovat.

Intravilán - přístupná trasa + špatný přechod  (jiná bariéra) - jak značit, pokud bude v kritériích, zhorší to celou trasu ?, nebo to bude jen jako kritické místo (rovná se nesmí být v kritériích)

POV načrtne oba systémy, udělá test a zašle. Následně se dohodneme, který je lepší.