Počátkem roku 2026 vstoupil v platnost Zákon o podpoře bydlení. Jeho záměrem je najít systémové řešení bytové politiky a pomoci lidem v bytové nouzi. Jednou z kategorií osob, kterým chce zákon ulehčit situaci nalezením vhodného nájemního bydlení, jsou senioři a lidé se zdravotním postižením, kteří přirozeně potřebují nějakou míru přístupnosti - bezbariérovosti prostředí.

Pilířem zákona jsou kontaktní místa pro bydlení, která poskytují poradenství, posouzení bytové nouze a návrh podpory, kontrolu a sběr dat. Spolu s nimi vzniká evidence nájemních bytů. Byt se do evidence zapisuje na žádost poskytovatele, kterým může být obec, ale i soukromý vlastník. Cílem je následně vhodně spárovat uchazeče a byt, který bude odpovídat jeho potřebám. Kontaktní místa pro bydlení budou v každé obci s rozšířenou působností.

Příloha č. 3 k Zákonu o podpoře bydlení pak podrobně rozepisuje specifické nároky na bydlení: potřeba bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí a menšího mechanického vozíku, potřeba bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku, potřeba bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou DMO, kde se předpokládá, že většinu činnosti zajišťuje asistent, a konečně potřeba bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením. Kontaktní místo zapíše na základě oznámení poskytovatele do evidence údaj, že je byt vyhovující pro osobu s některou ze specifických potřeb, shoduje-li se tento údaj se skutečností.

Určit tato specifika bydlení však není pro laika snadné. Pokud se ale podaří údaj do evidence zanést správně, hledání vhodného bytu pro člověka s pohybovým nebo zrakovým postižením se tak výrazně zefektivní. Předejde se také z praxe známým situacím, kdy je například uchazeči s chodítkem nabízen byt v bytovém domě s výtahem, do kterého se kompenzační pomůcka nevejde.

Městská část Praha 2 se v souvislosti s důležitým tématem dostupného bydlení rozhodla provést odbornou analýzu přístupnosti bytových domů, které spravuje. To jí umožní nejen uvádět validní informace o přístupnosti nabízeného bydlení do evidence kontaktního místa, ale také provádět dodatečné bezbariérové úpravy v domech, kde to dává smysl z hlediska vazby na okolí, přístupnost vstupu a společných prostor bytového domu. Analýzu, jejímž cílem je v této fázi zhodnotit vhodnost bytového domu pro bydlení osob se specifickými potřebami, provádí odborníci z Pražské organizace vozíčkářů.

Lucie Pechová, místostarostka Prahy 2 a hlavní iniciátorka projektu k tomu říká: „Téma přístupného bydlení považuji za jednu z důležitých součástí moderní bytové politiky. Proto jsme se rozhodli nejít cestou jednotlivých nahodilých úprav, ale vytvořit systém, který nám umožní dlouhodobě a efektivně reagovat na potřeby lidí s různými typy omezení. Ve spolupráci s Pražskou organizací vozíčkářů proto mapujeme celý bytový fond Prahy 2 a hodnotíme skutečnou přístupnost jednotlivých domů.

Nejde přitom jen o bezbariérovost pro osoby na vozíku, ale o širší pohled na dostupnost bydlení pro seniory, osoby se zrakovým či sluchovým postižením, lidi s omezenou pohyblivostí nebo rodiče s kočárky. Díky tomu budeme schopni lépe plánovat budoucí úpravy, vytvářet vhodné bydlení na míru konkrétním potřebám a zároveň plnit požadavky nového systému podpory bydlení.

Podle odborníků jde o unikátní přístup, který zatím v takovém rozsahu žádná jiná městská část nezavedla. Pokud se nám podaří vytvořit funkční model, budu ráda, když se stane inspirací i pro další samosprávy.